Zen

Týdenní Kousek Učení

Týdenní kousek učení

(:toc:)

Vstoupit do buddhovství (31.3.2014)

Mnich se zeptal mistra: "Právě jsem se stal mnichem a rád bych věděl, jak vstoupit do buddhovství."

Mistr řekl: "Slyšíš ten vodopád?"

"Ano, slyším." Odpověděl mnich.

Mistr řekl: "Vstup tam."

Zen není sebe zdokonalování, Zen Master Bon Soeng (24.3.2014)

Mysl vytváří všechno. Pokud tomuhle nepřijdeme na kořen, je všechno jen hraním si s větvemi a listy. Můžeme mít lepší život, ale přitom se nedostávat k jeho skutečnému základu. Naším učením je udržování velké otázky. Velkou otázkou v praxi zenu je "Kdo jsem?", "Co jsem?", nebo můžeme říci "Co je mysl?". Pak přenést tuto pochybnost do tohoto jedinečného okamžiku.

Často říkáme, že zen ve skutečnosti není o sebezdokonalování. Co je to to já, které chcete zlepšovat? Kdo doopravdy jste? To je ten nejzákladnější bod. A dokud se touto otázkou neačneme opravdově zabývat, tak se ve skutečnosti nedostáváme k základu naší praxe. Protože naše touhy, naše víry, naše postoje nás vláčejí sem a tam. Dokud o nich nezapochybujeme, neprozkoumáme je, dokud nezačneme využívat tento jedinečný moment jako výzkumný nástroj, tak si jen tak pohráváme okolo.

Okamžik za okamžikem za okamžikem za okamžikem si jen uvědomujeme a neustále máme příležitost klást si tu otázku a pozorovat co to je. Když jsme ztraceni v naší mysli, v našem přemýšlení, v naší touze, v našem strachu, v našem zmatku, nevidíme nic. Všechno je barevné. Všechno je to zrcadlo. Takže naše učení je proniknout tím zrcadlem a vrátit se zpět k tomuto okamžiku.

http://youtu.be/P4TJ10NPdoI

Svoboda od života a smrti, Zen Master Dae Kwan (17.3.2014)

Všechna ta léta výcviku mě naučila, že mezi životem a smrtí je jen tenká nitka. Když dosáhnete "před myšlením", tak tu není život ani smrt. Vstoupila jsem do zenové školy Kwan Um a učila se z učení zenového mistra Seung Sahna. Říkal, že pouhé vnímání, že život je život a smrt je smrt, nestačí. Nezbytný je ještě jeden krok.

Tím krokem je, jak využít naši situaci a karmu k pomáhání všem bytostem. To je velká láska, velký soucit, velká cesta Bodhisattvy. To je náš směr. Takže když praktikujeme, pak můžeme využít - a rovněž změnit - naši situaci a karmu pro sebe a také pro všechny lidi kolem nás. Pokud nepraktikujeme, potom budeme ovládáni naší karmou a situací. Nemáme svobodu od života a smrti. To je nejvzácnější učení, jaké jsem kdy obdržela.

Vězení praxe, Zen Master Bon Soeng (28.10.2013)

Mám rád a nemám rád je to co vytváří vězení, ve kterém žijeme. Takže když praktikuješ pouze když se ti chce praktikovat a pak nepraktikuješ, když se ti nechce praktikovat, je to fundamentální problém. Následuješ vítr své touhy a to je to, co vede k utrpení. Buddhovo učení je velmi jednoduché. Trpíme z důvodu naší touhy, hněvu a naší nevědomosti. Takže je-li naše praxe založená na touze, pak jediné co dělá je, že nás vede k dalšímu utrpení.

Nemám čas na praxi. Zenový Mistr Su Bong (21.10.2013)

Jeden student se jednou při Řeči Dharmy zeptal Zenového Mistra Su Bonga: Můj kamarád by chtěl jít do Zenového centra praktikovat, ale nemá vůbec čas, protože má rodinu, má práci, dělá dobrovolníka a musí se věnovat funkcím v jeho společnosti. Co by měl dělat?

Zenový Mistr Su Bong: Odpověď ve stylu Zenu je všechno to odlož, to je celé. Já jsem tohle, tohle, tohle. Chci tohle, tohle, tohle... ale nemůžu tohle, tohle, tohle... co bych měl dělat? To není důležité. Odlož to všechno a co? Jen to dělej. Bez kontrolování: "Měl bych dělat tohle, nebo tohle? Co z toho je důležitější? Tedy když něco děláš a jenom to děláš, měl bys mít čas na všechno. Dělám svoji práci, ale měl bych dělat něco jiného? Tak tvoje práce trvá dvakrát tak dlouho. Všichni znáte z vlastní zkušenosti, aniž bych vám to musel říkat, kolik času promarníte hloubáním jestli byste měli dělat to, nebo ono. Ale když to jenom děláte, mělo by to být všechno hotovo. Neměl by tu být batoh navíc. Tomu říkáme přesný, přesný a úplný. Jak jsem řekl: Všechno to odložte, čímž myslím vaši kontrolující mysl. Mnoho našich učitelů nemá čas. Jsou laiky právě tak jako vy. Zastávají velmi významné pozice a mají rodiny a musí pracovat velmi tvrdě aby to všechno do sebe zapadalo. Ale oni jen zkoušejí a mají to. Takže tahle zkoušející mysl je nezbytná. Nemůžete získat nic s myslí výmluv.

Velká láska, Barry Briggs, JDPSN (29.7.2013)

V tradici našeho učení máme skvělý nástroj pro práci s naším sklonem unikat pryč, kterým je "nevím". Je to díky praxi nevím, že můžeme objevovat ryzí cestu jak být bezpeční ve světě. Nevím nás přivádí blíže ke všemu, co svět představuje, okamžik za okamžikem.

Často na požadavky života odpovídáme "Nevím co to je a nelíbí se mi to." Nebo říkáme: "Já vím co to je, už jsem tam byl a nemám to rád." A unikáme pryč.

Tak se objeví oddělenost a s odděleností přichází neskutečná ztráta bezpečí a důvěrnosti. Stáhneme se zpět z Velké lásky, kterou tolik potřebujeme.

Zpíváme o Velké lásce v našich sútrách každý den. (Je to to "de dža" v "de dža, de bi".) V Buddhismu tradičně říkáme, že Velká láska je slib pomoci všem bytostem mít štěstí a mít podmínky pro štěstí. To je to k čemu se zavazujeme, když začneme naší praxi a každý den, když zpíváme, obnovujeme náš slib projevovat Velkou lásku.

Správná cesta, Zen Master Bon Shim (9.9.2013)

Často chceme z naší praxe něco získat, ale osvícení znamená vše ztratit - ne získat cokoliv. Nezískáš nic, ztratíš všechno. Musíš být na to připravený. Musíš být připravený skutečně ztratit vše, ztratit všechny iluze o sobě.

Není to snadné. Nelíbí se nám to. Chceme si ponechat apoň nějakou iluzičku, mít aspoň něco, nějakou drobnost, které se můžeme držet, abychom se cítili bezpeční. Ale když máš jasný směr, pak tvoje praxe bude nepřetržitá, 24 hodin denně. Ale pro mnoho lidí otázkou je: Co chci? Proč praktikuji? Získat co?